Příběh o tom, jak se zrodila myšlenka dovážet a prodávat sušené mango z Filipín.

Poprvé jsem sušené mango ochutnala, když ho přítel přivezl z cest z Filipín. Popravdě se přiznám, že i přes to, že jsem milovníkem sušeného a čerstvého ovoce, tak sušené mango jsem nikdy předtím nechutnala. Čerstvé ano a to především v exotice, kde chuť a vůně jsou naprosto vynikající a okouzlující. Pravda je ale taková, že čerstvé mango na místě původu se s čerstvým mangem dováženým srovnat bohužel nedá. O to více si to v zahraničí vždy uvědomuji a ovoce vychutnávám.

A právě proto mě natolik překvapila chuť sušeného manga. První dojem byl takový, že jsem k mangu nejdříve přivoněla, ochutnala první sousto a hned na to se pustila do celého balíčku. Než byste luskli, tak byl celý pryč. Pamatuji si, že jsem chodila po bytě a říkala, je moc dobrý…opravdu je moc dobrý a přítel se smál a říkal, že ví. Balíčků jsme měli více, takže jsme je rozdali mezi přátele, rodině a sami doma si pochutnávali. A tak trochu se na něm stali závislými.

A právě během těchto dnů, týdnů, přišla první myšlenka, proč tak dobré mango nedovážet k nám. A v zápětí přišla otázka a nebo se tak dobré mango u nás prodává a my o tom nevíme? Průzkum začal. Kdekoliv jsme viděli prodávat sušené mango, hned jsme je kupovali, ochutnávali a porovnávali. Na tak dobré mango jsme ale nikde nenarazili.

Také ohlasy od přátel a rodiny na mango byly více než pozitivní, což nás samozřejmě ještě více povzbuzovalo k tomu, abychom se pustili do zjišťování informací.

Nejdříve jsem se pustila do vyhledání informací o mangu samotném, jaký druh ovoce to je, jak se pěstuje, kde se pěstuje, jaké má vitamíny, čím člověka obohatí, na jaké způsoby je možné ho konzumovat atd. Bavilo mě si o mangu zjišťovat informace, četla jsem různé články a zajímala se o to, jaké mango se tu prodává, odkud se dováží a samozřejmě se mi v hlavě začala honit spousta myšlenek. Důležitou roli sehráli i přátelé a rodina a nejvíce přítel, kterým sušené mango moc chutnalo a dost mě „hecovali“. Jakmile jsem tedy načerpala dostatek zajímavých podkladů, ze kterých jsem byla více jak nadšená, tak jsme se rozhodli, že oslovíme společnost na Filipínách, která toto výborné mango vyrábí. Netrvalo dlouho a na základě zaslaných informací a domluvy jsme se rozhodli udělat první testovací objednávku.

Během této doby jsem se také spojila s  kamarádkou, která pracuje jako grafička, povykládala jsem jí myšlenku, mé nápady a záměry a během následujících týdnů po několika dalších setkáních a domluvách bylo venku logo Cebu Mango. Když si to nyní vybavuji, tak v té době jsem ještě vůbec neměla tušení, co se vlastně pod touto značkou bude odehrávat. Název Cebu proto, že je to název krásného a pro mě významného ostrova na Filipínách.

Dny utíkaly s neustále kolujícími (běžícími) myšlenkami a přípravami, když najednou ten den přišel a přítel mi zavolal, že mě doma čeká překvapení. Doslova a do písmene jsem se ocitla ve svém mangovém krabicovém království. Krabice jsem otevírala a radovala se jak malá holka. Byla jsem nadšená a cítila, že tohle je teprve začátek celého příběhu.

Začátek to opravdu byl, protože ta nejdůležitější část příběhu se odehrála přímo na místě původu a dění a to na Filipínách.

Než se pustím do vykládání o Filipínách, tak se zmíním o tom, kde se mango začalo vůbec testovat/prodávat. Vše šlo krůček po krůčku a to v Brně, kde bydlím. Není jednoduché se pustit do prodeje něčeho, co lidé neznají a když neochutnají, tak nekoupí. Já jsem si ale vždycky stála za tím, že když člověk prodává to, čemu opravdu věří, tak to jde. Samozřejmě to beru obecně, protože ne každému mango chutná.

Cestu jsem zvolila takovou, že jsem si vytipovala místa, kde bych chtěla mango prodávat a kde mi to dává smysl. Na tato místa jsem šla potom osobně. Ze svých vlastních zkušeností vím, že na mail 90% lidí neodpoví, pokud jsou osloveni cizí osobou a když zavoláte, tak většinou nemají čas a ani zájem.

V tomto směru je doba těžká, protože svět je přehlcený call centry, marketingem a spousta lidí už na telefonáty a maily rezignuje. Na druhou stranu díky internetu, fb, instagramu atd. můžete mít super reklamu, takže vše má své plus a mínus.

Každopádně když se mi na vybraném místě podařilo setkat s majitelem/majitelkou, tak většinou po ochutnání vzali pár balíčků na testování a nyní jsme ve spolupráci. A já se těším na další a další spolupráce. V tomto směru mi hodně pomohli i přátelé a známí, kteří vlastní bistra, obchůdky, obchody, fit centra, hotely atd., takže mi dali šanci a příležitost mango prodávat a já bych jím tímto chtěla veřejně poděkovat.

Sušené mango, které dovážím, je vzácné zboží, dozvíte se to hned po tom, co si přečtete část o Filipínách, proto jej najdete prodávat na místech, do kterých byste to řekli, zároveň neřekli, ale která mně dávají smysl.

Teď přichází ta nejdůležitější část mého příběhu, která se odehrála na Filipínách a tam jsem si také uvědomila, že to, co dělám, mě naplňuje, přináší mi to velkou radost a štěstí. A hlavně, že vše má v životě nějaký svůj důvod a smysl, i když to člověk pochopí až s odstupem času.

Pod slovem Filipíny si v prvé řadě vybavím milé, ochotné, zdvořilé a usměvavé lidi. Lidé, kteří věří na karmu a podle toho se také chovají. Když byste si náhodu na pláži zapomněli telefon, druhý den ho tam máte. Ano, samozřejmě existují výjimky. Všichni Vás oslovují Sir nebo Madam a s radostí Vám otevírají dveře kamkoliv vstupujete. Slunce a klima Vám dodávají energii každý den a když pozorujete jejich chaos na silnicích, dopravní prostředky, pracovitost a zároveň levnou pracovní sílu, nechápete.

Každá rodina má hodně dětí (průměrně 4 a více, někdy i 11) a stejně se uživí. Nic moc nepotřebují, celoročně mají teplo, takže žabky a kraťase bohatě stačí a jen se musí modlit, aby v období tajfunů (typický je pro to prosinec) nebyl smeten jejich přístřešek. Rýže, banány, kokosy a maso je tu nejlevnější a nejprodávanější. Platí tu, že vodu dostanete všude zdarma, stačí říct, že chcete SERVICE WATER a rýže si zdarma můžete přidat tolik, kolik chcete. Specifická je Manila (hlavní město), v těch nejbohatších částek doslova a do písmene je IN, to co je z Evropy anebo Ameriky. Málo kdo by tomu věřil, ale fastfoody, obchodní střediska a klimatizace jsou pro ně nejoblíbenější. Navíc díky rodícím se dětem ve velkém počtu se ekonomika pořád zvedá a zvedá, takže se všude pořád jí a nakupuje. Na Filipínách je neuvěřitelně levná pracovní síla, proto je tu tolik funkcí na povolání (vytvořená umělá zaměstnanost), které jsem v životě nezažila a rozum mi na to nestačil. Pracují od pondělí do soboty a neděle pro ně znamená vzácný čas být s rodinou a jít do kostela. Ve všech vesničkách i těch nejmenších jsou kostely a školy (děti mají uniformy a každá škola je má rozdílné). A sport, nejoblíbenější a úplně všude BASKET. Milují ho a vůbec je netrápí, že mají třeba jen žabky na nohách. Další velkou vášní Filipínců jsou kohoutí zápasy, ale tam by mě nikdo nedostal. Krásu Filipín v Manile neuvidíte, ale kamkoliv jinam vycestujete, tak je tu doslova ráj na zemi.

To bylo něco málo k Filipínám a teď zpátky k mangu.

Moc jsem se těšila za mangovým dobrodružstvím. Byla jsem i krapánek nervózní, ale spíš to byly emoce, protože prodávat mango a vědět o tom vše přímo z místa původu pro mě znamenalo nejvíc. Když jsem vstoupila do výroby a viděla cvrkot tisíce zaměstnanců, kteří ručně zpracovávali mango, byla jsem v šoku. Ano, čekala jsem, že tam bude více strojů, jak tomu všude jinde ve firmách je, ale v ten moment mi to všechno začalo docházet (levná pracovní síla). Stáli jsme tam s přítelem jak opaření a přes sklo koukali, jaké jsou nastavené procesy výroby a kdo má jakou funkci. Ale čemu jsem vůbec nemohla uvěřit, byla rychlost práce. Má pozornost byla upjatá na místo, kde se mango loupalo a přesně 4 sekundy to trvalo, což mi přišlo neuvěřitelné. No já bych tady evidentně neprošla. Tady Vám jen ve zkratce popíši celý proces výroby sušeného manga, od okamžiku, kdy je dovezeno z plantáže v bednách, až po chvíli, kdy jej držíte v balíčku. A vše prochází rukama tisíce zaměstnanců. Mango se roztřídí – umyje – oloupe – okrájí od jádra – roztřiďuje od zbytků – osuší – pocukruje, aby se mango oddělilo od sebe (výjimka mango bez cukru) – třídí se podle barvy – prochází přísnou kontrolou od zbytků – balení po 2 kg – kontrola váhy a balení. Podle další distribuce se mango třídí a plní do dalších balení a chystá do krabic. Krabice se vloží do větších krabic, nachystá se vše na palety a pak už se dopravuje tam, kam je potřeba. Pro Vaši představu, nejdříve jsme objednávali zboží letecky, což je rychlejší, ale daleko nákladnější. Nyní už nám putuje zboží lodní dopravou přibližně 1,5 měsíce.

Pro mě to je neuvěřitelná rutinní práce, na druhou stranu ráno přijdou zaměstnanci do práce, oblečou bílé pláště a čepky, začnou osmihodinovou směnu s pauzou na oběd a v odpoledních hodinách padla s čistou hlavou. V období sezóny (duben – červen) jedou směny non stop. Funkce si nemění, každý dělá to, čemu je naučený a důležitá je rychlost práce, aby vše odsýpalo. Ale i přes to je vidíte s úsměvem a spokojené.

Ve firmě jsme strávili celý den, během kterého jsme měli důležité jednání s majiteli ohledně rozšíření sortimentu a zároveň jsme získali výhradní zastoupení pro ČR a Slovensko. Po zbytek dne se nám věnovaly dvě dámy. Prošli jsme místa zpracování a výroby, o kterých jsem se zmínila, dále sklady a také muzeum (nově postavené) pro školy a veřejnost. Čerpali jsme veškeré informace o mangu a na závěr celého dne jsme se domluvili, že druhý den pojedeme na plantáže. Večer jsem usínala unavená, ale spokojená jak želva.

Druhý den jsme v deštivém ránu vyrazili opět do společnosti, kde jsme nastoupili do aut vybaveni deštníky a podle plánu vyrazili směr plantáže. Nikdy jsem plantáže mangovníků neviděla a ikdyž jsem si udělala představu z internetu a fotek, tak naživo je to rozdílné. Jeli jsme celkem dlouhou dobu a já se z auta kochala výhledem na krásnou krajinu. Směřovali jsme vysoko po náročné silnici-nesilnici, takže auto mělo občas co dělat, aby trasu vyjelo. Zastavili jsme u takové malé vesničky, kde jsme nabrali majitelku plantáže a směřovali dále. Dorazili jsme na místo a já nachystaná s foťákem trochu bědovala, že nám zrovna vůbec nevyšlo počasí, protože lilo jak z konve. Ala na druhou stranu jsem ráda, že jsme takové počasí zastihli, jelikož to mělo svoji atmosféru a fotky s kapkami deště na mangu jsou originální.

Plantáže byly rozlehlé, stromy dosahovaly výšky 20 – 30 metrů a byly poseté malými (opravdu pidi) zelenými plody. Některé plody byly obaleny novinami, které je chránily proti škůdcům (můžete spatřit na fotkách). Dokonce jsem i na vlastní oči viděla mangovník starý 300 let, opravdu krásný a silný strom. Tyto malé plody byly závislé na skvělých klimatických podmínkách (tj, slunce, teplo, voda a půda) a přibližně po třech měsících přichází doba sklizně. Manga se ze stromu sklízí ještě zelená a 3- 4 dny dozrávají v bednách, nejlépe na slunci. V době úrody bývá celkem rušno a zaměstnanci pracují většinou na dvě až tři směny. Je důležité, aby bylo posbíráno ve správný čas a zároveň ve správný čas i zpracováno. Když se mangovníku daří, může mít úrodu 2x do roka (běžně 1x za rok) a dokáže vyprodukovat až 10.000 kusů za sezónu.

I přes to, že pršelo, na plantážích byl kolem dokola krásný výhled do údolí plného palem, pásly se tam kozy s kůzlaty a tento mangovníkový ráj byl naprosto okouzlující. Při cestě zpět jsme krapánek bojovali s náročnějším terénem a počasím, ale nakonec jsme všichni dorazili v pořádku a já nejšťastnější na světě, že jsem viděla vše potřebné a nafotila spoustu krásných fotek.

Byly to pro mě velice důležité dny a vzácné chvíle. Až po tom všem, co jsem viděla, jsem si uvědomila, jaká dřina to je, vyrobit takový balíček manga. Právě proto jsem se rozhodla, že napíšu osobní příběh a o zážitky se s Vámi podělím. Jednu věc Vám doporučím, když si balíček manga budete otevírat, nejdříve přivoňte a pak si mango pořádně vychutnejte.

Na webových stránkách můžete spatřit všechny fotky pořízené mnou, přímo z místa činu. Můžete se těšit na přicházející novinky a určitě i na některé dobré recepty.

Amen, Health from the Philippines, Klára