Příběh o tom, jak jsem se rozhodla dovážet mango z Filipín…

Jak mi balíček manga změnil život

Poprvé jsem sušené mango ochutnala, když ho přítel přivezl z cest z Filipín. Přiznám se, že i přesto, že jsem milovníkem sušeného a čerstvého ovoce, sušené mango jsem do té doby neochutnala. Čerstvé ano, a to především v exotice, kde chuť a vůně jsou naprosto vynikající a okouzlující. Pravda je bohužel taková, že čerstvé mango na místě původu se s čerstvým mangem dováženým srovnat nedá. O to více si to v zahraničí vždy uvědomuji a ovoce vychutnávám.

A právě proto mě natolik překvapila chuť sušeného manga. Na první dojem mě uchvátila jeho vůně a když jsem pak ochutnala, nedalo se mu odolat. Bylo vynikající – šťavnaté, sladké, plné chuti. Balíček byl hned celý pryč. Další balíčky manga jsme rozdali mezi přátele a rodinu, kteří byli z manga stejně nadšení jako my.

Přirozeně mě napadla myšlenka, že je škoda, že se tak vynikající mango nedováží k nám. A vzápětí přišla otázka, jestli se podobně dobré mango u nás prodává a třeba o tom jen nevíme. Průzkum začal. Kdekoliv jsme viděli prodávat sušené mango, hned jsme je kupovali, ochutnávali a porovnávali. Na mango, které by bylo lepší nebo alespoň tak dobré jako to naše, jsme však nikde nenarazili. 

Začala jsem si zjišťovat nejrůznější informace o mangu samotném (jak se pěstuje, jaké má vitamíny, jak ho lze konzumovat atd.), mango mě nadchlo. Rozhodli jsme se tedy oslovit společnost na Filipínách, která toto výborné mango vyrábí a navázat s nimi spolupráci. Netrvalo dlouho a udělali jsme první testovací objednávku. Jednoho dne mi přítel zavolal, že mě doma čeká překvapení. Doslova a do písmene jsem se ocitla ve svém mangovém krabicovém království. Krabice jsem otevírala a radovala se jak malá holka. Byla jsem nadšená a cítila, že tohle je teprve začátek celého příběhu.

V té době vznikl i název Cebu mango. Cebu proto, že je to název krásného a pro mě významného ostrova na Filipínách.

První  prodané balíčky

Vše šlo krůček po krůčku. Mango jsem začala prodávat v Brně, odkud pocházím. Není jednoduché se pustit do prodeje něčeho, co lidé neznají a když neochutnají, tak nekoupí. Já jsem si ale vždycky stála za tím, že když člověk prodává to, čemu opravdu věří, tak se to podaří. 

Jsem moc ráda, že můžu říct, že se mi toto moje přesvědčení potvrdilo. A odhodlání touto cestou pokračovat i dál mi přináší další krásné spolupráce a nové, spokojené zákazníky. Ráda bych tímto všem odběratelům i zákazníkům poděkovala. Poděkování si zaslouží také moji přátelé a známí, kteří mi v začátcích dali svoji důvěru a příležitost mango ve svých restauracích, hotelích a jiných provozovnách prodávat.

Jak se žije na Filipínách

Postupem času se Filípíny staly mým druhým domovem. Za dobu, kdy mango a teď už i další produkty z Filipín dovážím, jsem procestovala mnoho ostrovů a poznala spoustu místních lidí. Pod slovem Filipíny si proto v prvé řadě vybavím milé, ochotné, zdvořilé a usměvavé lidi. Lidi, kteří věří na karmu a podle toho se také chovají. Když byste si náhodu na pláži zapomněli telefon, druhý den ho tam máte. Ano, samozřejmě existují výjimky. Všichni Vás oslovují Sir nebo Madam a s radostí Vám otevírají dveře kamkoliv vstupujete. Slunce a klima Vám dodávají energii každý den a když pozorujete jejich chaos na silnicích, dopravní prostředky, pracovitost a zároveň levnou pracovní sílu, nechápete. Každá rodina má hodně dětí (průměrně 4 a více, někdy i 11) a stejně se uživí. Nic moc nepotřebují, celoročně mají teplo, takže žabky a kraťase bohatě stačí a jen se musí modlit, aby v období tajfunů (typický je pro to prosinec) nebyl smeten jejich přístřešek. Rýže, banány, kokosy a maso je tu nejlevnější a nejprodávanější. Platí tu, že vodu dostanete všude zdarma, stačí říct, že chcete service water a rýže si zdarma můžete přidat tolik, kolik chcete. Specifická je Manila (hlavní město), která je metropolí v pravém slova smyslu. Málo kdo by tomu věřil, ale fastfoody, obchodní střediska a klimatizace jsou pro ně nejoblíbenější. Navíc díky rodícím se dětem ve velkém počtu se ekonomika pořád zvedá a zvedá, takže se všude pořád jí a nakupuje. Na Filipínách je neuvěřitelně levná pracovní síla, je tu vytvořená umělá zaměstnanost. Pracují od pondělí do soboty a neděle pro ně znamená vzácný čas být s rodinou a jít do kostela. Ve všech vesničkách i těch nejmenších jsou kostely a školy (děti mají uniformy a každá škola je má rozdílné). A sport, nejoblíbenější a úplně všude BASKET. Milují ho a vůbec je netrápí, že mají třeba jen žabky na nohách. Další velkou vášní Filipínců jsou kohoutí zápasy, ale tam by mě nikdo nedostal. Krásu Filipín v Manile neuvidíte, ale kamkoliv jinam vycestujete, ocitnete se v ráji na zemi.

Teď však ještě zpátky k mé první návštěvě ve výrobě manga, kdy jsem si uvědomila, že to, co dělám, mě naplňuje a přináši mi velkou radost a štěstí.

Jak vzniká jedno z nejlepší mang na světě 

Moc jsem se těšila za mangovým dobrodružstvím. Byla jsem i krapánek nervózní, ale spíš to byly emoce, protože prodávat mango a vědět o tom vše přímo z místa původu pro mě znamenalo nejvíc. 

Když jsem vstoupila do výroby a viděla cvrkot tisíce zaměstnanců, kteří ručně zpracovávali mango, byla jsem v šoku. Ano, čekala jsem, že tam bude více strojů, jak tomu všude jinde ve firmách je, ale v ten moment mi to všechno začalo docházet (levná pracovní síla). Stáli jsme tam s přítelem jak opaření a přes sklo koukali, jaké jsou nastavené procesy výroby a kdo má jakou funkci. Ale čemu jsem vůbec nemohla uvěřit, byla rychlost práce. Má pozornost byla upřená k místu, kde se mango loupalo. Pokud byste si mysleli, že oloupat mango trvá víc než 4 vteřiny, mýlili byste se. 

Celý proces začíná třídením, pak se mango umyje – oloupe – okrájí od jádra – roztřiďuje od zbytků – osuší – pocukruje, aby se mango oddělilo od sebe (výjma manga bez cukru) – třídí se podle barvy – prochází přísnou kontrolou od zbytků – do balení po 2 kg – kontrola váhy a balení. Pak se plní do krabic, na palety a dopraví k zákazníkům. 

Ve firmě jsme strávili celý den, během kterého jsme s majiteli dohodli rozšíření sortimentu a zároveň jsme získali výhradní zastoupení pro ČR a Slovensko. Po zbytek dne jsme procházeli další místa zpracování a výroby, sklady a také muzeum (nově postavené) pro školy a veřejnost. Na závěr dne jsme se domluvili, že se druhý den pojedeme podívat na plantáže. 

Ráno jsme se s deštníky v ruce vydali směr plantáže. Jeli jsme celkem dlouhou dobu a já se z auta kochala výhledem na krásnou krajinu. Směřovali jsme vysoko po náročné silnici-nesilnici, takže auto mělo občas co dělat, aby trasu vyjelo.  Zastavili jsme u takové malé vesničky, kde jsme nabrali majitelku plantáže a pokračovali dále. Dorazili jsme na místo a já nachystaná s foťákem trochu bědovala, že nám zrovna vůbec nevyšlo počasí, protože lilo jak z konve. Ala na druhou stranu jsem ráda, že jsme takové počasí zastihli, jelikož to mělo svoji atmosféru a fotky s kapkami deště na mangu mají své kouzlo. 

Plantáže byly rozlehlé, stromy dosahovaly výšky 20 – 30 metrů a byly poseté malými zelenými plody. Některé plody byly obaleny novinami, které je chránily proti škůdcům. Dokonce jsem i na vlastní oči viděla mangovník starý 300 let, opravdu krásný a silný strom. Tyto malé plody jsou závislé na vynikajících klimatických podmínkách (tj, slunce, teplo, voda a půda). Přibližně po třech měsících přichází doba sklizně. Manga se ze stromu sklízí ještě zelená a 3-4 dny dozrávají v bednách, nejlépe na slunci. V době úrody bývá celkem rušno a zaměstnanci pracují většinou na dvě až tři směny. Je důležité, aby bylo posbíráno ve správný čas a zároveň ve správný čas i zpracováno. Když se mangovníku daří, může mít úrodu 2x do roka (běžně 1x za rok) a dokáže vyprodukovat až 10.000 kusů za sezónu. Ten den jsem se dozvěděla toto a mnoho dalšího. A zamilovala jsem si nejen mango, ale i přírodu, lidi a zemi, ve které jsem mango objevila.

Byly to pro mě velice důležité dny a vzácné chvíle. Až po tom všem, co jsem viděla, jsem si uvědomila, jaká dřina to je, vyrobit takový balíček manga. A když k tomu, teď už po několikaletých zkušenostech, přidám i administrativní a logistickou náročnost dopravy takového balíčku manga až k nám do České republiky, musím říct, že jsem moc ráda, že se to daří a budu dělat vše pro to, aby se to dařilo i dál.

Klára